Dark Paws *CZ Chovatelská stanice thajských koček

Historie

Není náhoda, že je thajská kočka někdy označována jako siamka původního, tradičního či starého typu. Spolu se siamskou kočkou mají společné předky pocházející ze Siamu (dnešní Thajsko). První zmínky o thajských kočkách (myšleno kočkách pocházejících z Thajska) pochází z roku 1330 a jsou k vidění v nejstarší knize o kočkách Tamra Maew (Báseň o kočce), která je uložena v Národní knihovně v Bangkoku. Zde je možné se dočíst o 17 kočkách štěstí a 6 smutku. Wichienmaat (někde Vichien Mas) je jedna z koček štěstí. Z původních 23 plemen koček přirozeně žijících v Thajsku se do dnešní doby zachovalo pouze 5 – Korat (Sisawat), Khao Manee, Konja, Suphalak (existuje pouze několik stovek jedinců) a v neposlední řadě i Wichienmaat naše thajská kočka. Tato plemena jsou považována za přírodní. To znamená, že se vyvíjela sama o sobě pomocí přirozené selekce a přizpůsobila se zdejším podmínkám. V Thajsku existuje organizace TIMBA, která se snaží o zachování a znovuobnovení těchto vzácných plemen.

Thajské kočky jsou vizualizovány jako seal point „siamky“. Wichien přeloženo jako diamant a Maat jako měsíc nebo zlato. Je tedy možné thajku přirovnat k měsíčnímu diamantu.

Královské kočky ze Siamu (tak se jim kdysi kvůli své vzácnosti říkalo – byly to kočky hodné pouze králů, nepřístupné pro veřejnost) se později rozšířily do celého světa. Jednalo se většinou o vzácné dary, díky kterým se thaječky dostaly do rodin vyšší společnosti, především králů nebo vysoce postavených obchodníků. Takto darovaní nechovní jedinci se dostali například do jižního Ruska (1793) nebo Ameriky (1878, dar manželce amerického prezidenta Rutherforda B. Hayese).

V roce 1871 se poprvé předvedly Královské kočky ze Siamu na výstavě v Londýně, Crystal Palace. Pro angličany to byla velmi neobvyklá podívaná, protože thajské kočky jsou proti perským a britským hubené ale svalnaté, elegantní, s přiléhavou sametovou typicky zbarvenou srstí (tmavší ocas, nohy, uši a maska oproti tělu) a magickýma jasně modrýma pronikavýma očima.

První chovní jedinci (Pho a Mia) byli dovezeni do Velké Británie roku 1884. Jednalo se o dar britskému konzulovi Edwardovi Blencowe Gouldovi pro jeho sestru Lilian Jane Veley od krále Rámy VI. Již v této době se rozlišovaly siamky s kulatou (jablečný tvar) a podlouhlou (kunovitou) hlavou. Roku 1903 vzniká první standard plemene „siamská kočka“ a tato úžasná stvoření s pronikavýma modrýma očima se dostávají díky své netradičnosti (nejen vzhledové ale i povahové) například do USA nebo Ruska za účelem chovnosti. Kolem roku 1950 se začínají názory na vzhled siamských koček lišit a přichází velký tlak na modernizaci původního plemene a přepracování standardu, a tak vzniká siamská kočka tak, jak ji známe dnes – klínovitý tvar hlavy s velkýma trojúhelníkovýma ušima a až safírovýma očima, velmi štíhlým tělem s přiléhavou a kraťoučkou srstí, dlouhýma nohama i ocasem a typickým osobitým hlasem a projevem.

Ani ne po 20 letech jsou chovateli opět vyhledávány kočky původního typu a nastává doba hledání vhodných chovných jedinců. Toto úsilí o obnovení původního plemene nezatíženého křížením vrcholí roku 1990, kdy je thajská kočka (Thai Cat) uznaná jako samostatné plemeno s vlastním plemenným standardem organizací WCF (World Cat Federation). Postupně se přidávají i další organizace jako EGCA (European Group Cat Association – 2004), LOOF (Livre Officiel des Origines Félines – 2002), TICA (The International Cat Association – 2007 uznání prvního stupně, od 2009 je možné vystavovat a chovat pod názvem „thajská kočka“), FIFé (Fédération Internationale Féline – 2014 uznání prvního stupně a 1. 10. 2017 je thajská kočka i díky snaze a neustálé píli českých chovatelů plně uznaným plemenem).

Thajská kočka má i dnes bohužel více „typů“ a standardů v rámci různých organizací. Ve FIFé můžeme mluvit o „Německo-francouzsko-italském“, kde tohoto vzhledu bylo dosáhnuto především přešlechtěním ze siamských koček. Je tedy logické, že tento typ thajky bude stále hubenější, s užší hlavou a delším čumákem, hodně krátkou srstí a až safírovýma očima. Druhým extrémem je takzvaný typ „Moskevský“ s velkou kulatou hlavou, menšíma ušima, velkýma očima, kratším ocasem a celkovou robusností na úkor elegance. A posledním typem je zlatá střední cesta, thajka nejvíce připomínající Královské kočky ze Siamu takzvaný typ „Petrohradský“.

Je každého věc jakou cestou se vydá, jaký standard bude splňovat, pod jakou organizací působit a jaký bude mít chovatelský plán. Naše chovatelská stanice se snaží přiblížit původním Královským kočkám ze Siamu ve všech ohledech, proto velmi pečlivě vybíráme své chovné jedince nejen po exteriérové stránce, ale především po genetické a povahové, protože právě povaha je ta přidaná hodnota, která dělá thajku thajkou!

Zdroje:
http://messybeast.com/southeastasian-breeds.htm
https://www.youtube.com/watch?v=aUhKUEDEg-U
TIMBA
a TICA, WCF, FIFe, SCHK

Standard plemene

Naše chovatelská stanice je registrována pod organizací FIFé (Fédération Internation Féline), která k 1. 10. 2017 plně uznala thajskou kočku jako samostatné plemeno. Její standard (popis, uznané barevné variety a bodování na výstavách) je možné najít na jejich webu ve třech jazycích (anglicky, německy a francouzsky).

K 1. 1. 2020 byla touto organizací zpřísněna pravidla pro import a vystavování thajských koček.

Jak již bylo zmíněno v kapitole historie. Naše chovatelská stanice se snaží přiblížit původním Královským kočkám ze Siamu, proto se řídíme všemi pravidly thajské organizace TIMBA, která usiluje o zachování a obnovení původních plemen koček žijících v Thajsku. Proto je následující popis exteriéru thajské kočky podrobnější a může se lehce lišit od věcného-strohého standardu FIFé.

Hlava

Hlava je delší (od čumáku k uším) než širší, modifikovaného klínovitého tvaru střední velikosti. Při pohledu zepředu připomíná tvar jablka. Vůči tělu by neměla působit malým ani velkým dojmem. Hlava by měla pasovat do rovnostranného trojúhelníku, jehož vrcholem je brada a základnu tvoří spojnice špiček uší.

Oči

Velikost

Oko by mělo být menší, než je kruh kolem středu panenky dotýkající se spojnice mezi nosní dírkou a bodu vnějšího nasazení ucha k hlavě (oko by se nemělo dotýkat spojnice).

Tvar

Mandlovitý (širší stranou k nosu).

Barva

Intenzivně jasně modrá, ne tmavá ani nafialovělá.

Ve většině původních dokumentů je barva oka přirovnávána ke smaragdu nebo barvě vody. V jednom skriptu je barva oka znázorňována jako barva těla draka Naga. V thajské mytologii je popsáno několik různých královských rodin draků Naga, z nichž jedna je Erapatha Naga. Uvádí se, že draci z této rodiny měli tělo zelené. Je zajímavé možná až zvláštní, že v žádném ze skriptů není sebemenší zmínka o modrých očích u thajské kočky (myšleno Wichienmaat). Thajští chovatelé plemene Wichienmaat upřednostňují barvu oka světle modré po intenzivní modrou před tmavě modrou.

Umístění

Posazené od sebe přibližně na šířku oka. Spojnice nosní dírky a vnějšího koutku oka směřuje nad bod vnějšího nasazení ucha zhruba o ¼ ucha – oko je lekce našikmo. Panenka by měla být na spojnici nosní dírky a špičky ucha.

Uši

Velikost

Středně velké.

Tvar

Široké v nasazení s oválnými špičkami. Velmi lehce osrstěné. Špička ucha by měla být na spojnici nosní dírky a středu panenky oka.

Umístění

Posazené od sebe téměř na šířku ucha, vnější linie uší sleduje linii hlavy k bradě.

Čelo

Čelo je ploché a středně dlouhé.

Profil a nos

Profil vykazuje mírné konvexní prohnutí v úrovni očí, které by mělo mít stejný úhel jako konkávní zahnutí přecházející na čelo. Směrem dolů ke špičce nosu je lehké zakřivení. Mírný klabonos není na škodu.

Čelisti

Čelisti jsou středně až lehce dlouhé, tupě zakončené a klínovité.

Tváře

Tváře jsou lehce prohnuté od místa, kde začíná nos.

Lebka

Lebka (část mezi ušima) je lehce zaoblená. Šířka (vzdálenost mezi ušima) by měla být přibližně na šířku základny ucha.

Brada

Brada je silná – širší než nosní zrcátko a vertikálně s ním zarovnaná.

Čumák

Čumák je stejně široký jako je vzdálenost mezi středy panenek očí. Výrazně vystouplý dopředu a jemně sešikmený (cca v poslední 1/3) k nosnímu zrcátku.

Tělo

Ideální kočka je kočka s odznaky, potomek původních přirozeně se vyskytujících koček s odznaky pocházející z Thajska. Zbarvení s odznaky neboli points je když, jsou pointy kontrastní = mají tmavší vybarvení vůči převládající barvě srsti, která je v různých odstínech bílé s odlesky odznakové barvy. U thajské kočky nalezneme 8 odznaků, a to na masce (maska zahrnuje nos, tváře, rámování kolem očí a čelo a je spojena pomocí linek s ušima), uších, nohou a ocasu. Barvy odznaků, které se přirozeně vyskytovaly v Thajsku a jsou popsány v Tamra Maew, jsou 4 základní: tulení (tmavě hnědé), modré, čokoládové a lilové. Ve FIFé jsou pak povoleny ještě červené, krémové nebo želvovinové plus výše uvedené s kresbou. TIMBA, stejně jako my, variety kromě základních čtyřech neuznává. V dnešní době se v Thajsku záměrně chová jen zbarvení seal-point, a tímto směrem chovu jde i naše chovatelská stanice.

Srst je krátká, jemná, lesklá, hebká s mírnou podsadou. Přirovnává se ke chmýří ze semenných lusků stromu Ceita pentandra, které se podobá bavlně.

Thajská kočka se řadí mezi středně velká plemena. Tělo je dobře osvalené, na pohled elegantní. Kočka je těžší, než na pohled vypadá. Tělo je jeden a půl krát delší, než je jeho výška.

Hlava

Hlava je delší než širší, modifikovaného klínovitého tvaru střední velikosti. Při pohledu zepředu připomíná tvar jablka. Vůči tělu by neměla působit malým ani velkým dojmem. Spojnice brady a špiček uší by měla tvořit rovnostranný trojúhelník.

Krk

Krk středně dlouhý a pevný.

Hruď

Středně hluboký hrudník.

Ocas

Ocas je stejně dlouhý jako je délka těla od lopatek po kořen ocasu. Zužující se k zakulacené špičce.

Končetiny

Končetiny elegantní, středně dlouhé (2/3 délky těla).

Tlapky

Tlapky oválné.

Barevné variety

Thajská kočka je na první pohled lehce rozeznatelná od ostatních plemen, protože její základní barevná varieta uznávaná v Thajsku je seal (černohnědá) point. To znamená tmavá hlava, uši, tlapky a ocas a do toho kontrastní světlejší tělo (v případě seal barvy kapučínové) s výraznou náprsenkou-límcem. Vedle této nejznámější barvy existuje i modrá (ředěná seal), čokoládová a lila (ředěná čokoláda). Toto jsou 4 základní barvy, ale naše CHS se zaměřuje pouze na chov seal případně modrých koček s občasnými výskyty čokolády nebo lily v odchovech. FIFé uznává ještě červenou a krémovou a všechny barevné variety v kresbě či želvovinové, tyto barevné variety ale u nás nenajdete.

Dalším výrazným a typickým znakem thajských koček jsou intenzivně jasně modré oči, které vás na první pohled uchvátí a úplně pohltí. Nedílnou součástí její elegance je i typická kratší jemná lesklá a hebká srst téměř bez podsady.

Povaha

Thajská kočka není výjimečná pouze svým vzhledem ale především svou povahou. Je nevídaně energické a inteligentní, rychle se učí jakýmkoli kouskům a povelům (například aport, dát pac nebo chození na vodítku). A to nejdůležitější, je to přítel, který vám rozumí, potěší, vyslechne nebo si s vámi popovídá (nejsou tak hlasité jako například orientálky). Je přítulná a oddaná svému páníčkovi, ale pozornost si svéhlavě nevynucuje. Má ráda společnost a velmi dobře vychází s dětmi nebo jinými členy rodiny (papoušci nebo křečci nejsou výjimkou).

Zdraví

Thajská kočka je považována za přírodní plemeno. Díky přirozené selekci se vyvinula sama o sobě v tropických podmínkách Thajska. To znamená, že by neměla být zatížena šlechtěním a k tomu se přidružující náchylnosti k různým nejen genetickým nemocem. Nikdo vám dlouhověkost nezaručí, ale při vhodné péči (především co se krmení týče) se thajky obecně dožívají velmi vysokého věku a těší se pevnému zdraví.

Péče

Thajskou kočku není potřeba díky její typicky kratší srsti téměř bez podsady extrémně často kartáčovat nebo koupat. Na jaře a na podzim je dobré vyčesávat intenzivněji silikonovým kartáčem (PET and ME modrý) v ostatních případech stačí opravdu zřídka. Samozřejmostí by mělo být stříhání drápků jednou za týden až čtrnáct dní.